Archivní film se Šrí Nisargadatta Maharadžem
17.09.2008, příspěvek vložil: koan, rubrika: Navnáth SampradeyaTento filmový sestřih představuje "to nej" z posledního dílu trilogie "I Am That I Am" - dokument o Šrí Nisargadatta Maharadžovi, prokládaný vykládem a interpretací jeho učení S.H.Wolinskym. Překlad titulků na archivním videu: Aleš Adámek.
(Odesíláme pouze upozornění na nové články, ne komentáře. K odběru je přihlášeno cca 170 lidí.)
330. selflessness říká: Ochuovi, k 321
Tak ty na mně s mou logikou?!!!? ;-DDD
Jasněže máš pravdu, ale ten tvůj smutek "zněl" tak přesvědčivě, že mne pojala lítost se tvým stavem slepého...
Dík. ;-)
24.09.2008, 08:03:56, 194.228.122.10
329. Miro říká: 328 k Lídě
Současná psycholgie ještě tápe. Lepší je pro en sledování náboženské stopy (stop).
A zatím ještě nechápu to: ´...Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´. ´.
Možná, že plagát van Gogha o svázané kuřačce na mne působí. Možná, že mi kuřáci v práci otravují ovzduší. A to nebylo vyřešeno. Je to škoda na zdraví, ani ne tak psychologie. Myslím, že jsem ale na ně nic svého nepromítal. Každému můře vadit otrávený vzduch , hluk atd. To snad není má projekce, ale spíše reakce na nepříznivé podněty. Ty stíny jsou jinde, u nich, a nebo budou stíny u mne na plicích pod rentgenem.
24.09.2008, 00:47:10, 85.207.46.171
328. Lída říká: k 325:
Soucit není promítání, Miro. A právě tak rozumné ne-emocionální chápání neužitečnosti něčeho není projekce.
"Promítání" čili "projekce vlastního Stínu na druhé" je skryté dění v psychice, dynamika, kterou mapuje psychologie. Velmi stručně řečeno projekce vždycky obsahuje jistou míru pocitů odporu, odsuzování, nebo naopak obdivu, které automaticky provázejí naše uvažování. A intenzita našeho odsuzování nebo obdivu je úměrná míře, v níž člověk tu kritizovanou nebo obdivovanou vlastnost má sám a neví o tom. Víc o tom v odborné literatuře. Srozumitelně je psaná např. kniha Rudolfa Starého "Potíže s hlubinnou psychologií". O projekcích pojednává hlavně hlavně kapitola 5: Stín
Je velmi zajímavé dozvídat se o tom, jaké psychické faktory nás bez našeho vědomí ovlivňují a ověřovat si to pak ve vlastním životě.
*
23.09.2008, 23:56:07, 80.188.120.2
327. ochu říká: Evě
V těch příbězích rozdíl není , je úplně jedno co Sul odpověděla,její poznání je v obou příbězích stejné, ale ty chceš vidět rozdíl...žena se smutkem nad strátou dítěte ti nepřipadá dost osvícená
ale když řekne , že je to pro víc bytostí , už to příjde osvícenější , nějaký lepší možná vznešenější cíl
....jenže to je právě nesmysl posuzování...nic takového v těch příbězích není ...ani v jednom
Slzy Sul pro jedno dítě jsou stejné jako slzy pro milion dětí, ona ví , že jsme všichni jedno ...její mysl neposuzuje co je vznešenější ani pro kolik dětí se hodí plakat a pro kolik ne, nesměřuje k nějakému cíli...ona už je cílem...její pláč je cílem nic víc.
Proč Sul říká : pláč je lepší než všechny sútry....protože zenová mistryně není víc než plačící žena. Všichni jsme jedno....zenové mistryně i plačící ženy, mrtvá vnučka i mrtvé miliony dětí....pro ni v tom rozdíl není ....ať by řekla cokoli , nemohla říct nepravdu.
23.09.2008, 23:46:30, 78.102.230.245
326. Miro říká: vzpomínka na talmud
~ ~ ~ ~
PREJDEMENAJINEVLAKNO
EJDEMENAJINEVLAKNOPR
DEMENAJINEVLAKNOPREJ
MENAJINEVLAKNOPREJDE
NAJINEVLAKNOPREJDEME
JINEVLAKNOPREJDEMENA
NEVLAKNOPREJDEMENAJI
VLAKNOPREJDEMENAJINE
AKNOPREJDEMENAJINEVL
NOPREJDEMENAJINEVLAK
23.09.2008, 23:35:53, 85.207.46.171
325. miro říká: Lídě k 311, pejsánkovi k 313
To vlákno se načítá dlouho a proto slučuji dva komentáře. Měli bychom přejít vedle.
Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´.
A co třeba tento příklad: nekouřím. Nemám s tím problém. Je to také škodlivé. Kdybych nakreslil plakát o kouření nebo napsal brožuru, někdo by si myslel, že to proto, že to sám v sobě nemám vyřešené. A co soucit s kuřáky? nemám problém, ale přesto mohu působit. Lékař také léčí to, co sám nemá.
313 pejsánkovi. Napíši ti citát, až se mi bude chtít psát (opisovat) z tibetského lamy, který to nepochybně prožil.
Moc si tady děláme kaši jakoby z ničeho a dojdeme k omylům. Nejvíce se mýlí ten, kdo předpokládá u druhého, že ten má jeho myšlenky.
Na viděnou až bude čas u klávesnice. Autor je Góvinda, to je prvek spojení.
Nejnevhodnější je , když hledáš, kde je chyba a ona není..
23.09.2008, 23:31:27, 85.207.46.171
324. Eva říká: ochu,
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Tak ty na mně s mou logikou?!!!? ;-DDD
Jasněže máš pravdu, ale ten tvůj smutek "zněl" tak přesvědčivě, že mne pojala lítost se tvým stavem slepého...
Dík. ;-)
24.09.2008, 08:03:56, 194.228.122.10
329. Miro říká: 328 k Lídě
Současná psycholgie ještě tápe. Lepší je pro en sledování náboženské stopy (stop).
A zatím ještě nechápu to: ´...Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´. ´.
Možná, že plagát van Gogha o svázané kuřačce na mne působí. Možná, že mi kuřáci v práci otravují ovzduší. A to nebylo vyřešeno. Je to škoda na zdraví, ani ne tak psychologie. Myslím, že jsem ale na ně nic svého nepromítal. Každému můře vadit otrávený vzduch , hluk atd. To snad není má projekce, ale spíše reakce na nepříznivé podněty. Ty stíny jsou jinde, u nich, a nebo budou stíny u mne na plicích pod rentgenem.
24.09.2008, 00:47:10, 85.207.46.171
328. Lída říká: k 325:
Soucit není promítání, Miro. A právě tak rozumné ne-emocionální chápání neužitečnosti něčeho není projekce.
"Promítání" čili "projekce vlastního Stínu na druhé" je skryté dění v psychice, dynamika, kterou mapuje psychologie. Velmi stručně řečeno projekce vždycky obsahuje jistou míru pocitů odporu, odsuzování, nebo naopak obdivu, které automaticky provázejí naše uvažování. A intenzita našeho odsuzování nebo obdivu je úměrná míře, v níž člověk tu kritizovanou nebo obdivovanou vlastnost má sám a neví o tom. Víc o tom v odborné literatuře. Srozumitelně je psaná např. kniha Rudolfa Starého "Potíže s hlubinnou psychologií". O projekcích pojednává hlavně hlavně kapitola 5: Stín
Je velmi zajímavé dozvídat se o tom, jaké psychické faktory nás bez našeho vědomí ovlivňují a ověřovat si to pak ve vlastním životě.
*
23.09.2008, 23:56:07, 80.188.120.2
327. ochu říká: Evě
V těch příbězích rozdíl není , je úplně jedno co Sul odpověděla,její poznání je v obou příbězích stejné, ale ty chceš vidět rozdíl...žena se smutkem nad strátou dítěte ti nepřipadá dost osvícená
ale když řekne , že je to pro víc bytostí , už to příjde osvícenější , nějaký lepší možná vznešenější cíl
....jenže to je právě nesmysl posuzování...nic takového v těch příbězích není ...ani v jednom
Slzy Sul pro jedno dítě jsou stejné jako slzy pro milion dětí, ona ví , že jsme všichni jedno ...její mysl neposuzuje co je vznešenější ani pro kolik dětí se hodí plakat a pro kolik ne, nesměřuje k nějakému cíli...ona už je cílem...její pláč je cílem nic víc.
Proč Sul říká : pláč je lepší než všechny sútry....protože zenová mistryně není víc než plačící žena. Všichni jsme jedno....zenové mistryně i plačící ženy, mrtvá vnučka i mrtvé miliony dětí....pro ni v tom rozdíl není ....ať by řekla cokoli , nemohla říct nepravdu.
23.09.2008, 23:46:30, 78.102.230.245
326. Miro říká: vzpomínka na talmud
~ ~ ~ ~
PREJDEMENAJINEVLAKNO
EJDEMENAJINEVLAKNOPR
DEMENAJINEVLAKNOPREJ
MENAJINEVLAKNOPREJDE
NAJINEVLAKNOPREJDEME
JINEVLAKNOPREJDEMENA
NEVLAKNOPREJDEMENAJI
VLAKNOPREJDEMENAJINE
AKNOPREJDEMENAJINEVL
NOPREJDEMENAJINEVLAK
23.09.2008, 23:35:53, 85.207.46.171
325. miro říká: Lídě k 311, pejsánkovi k 313
To vlákno se načítá dlouho a proto slučuji dva komentáře. Měli bychom přejít vedle.
Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´.
A co třeba tento příklad: nekouřím. Nemám s tím problém. Je to také škodlivé. Kdybych nakreslil plakát o kouření nebo napsal brožuru, někdo by si myslel, že to proto, že to sám v sobě nemám vyřešené. A co soucit s kuřáky? nemám problém, ale přesto mohu působit. Lékař také léčí to, co sám nemá.
313 pejsánkovi. Napíši ti citát, až se mi bude chtít psát (opisovat) z tibetského lamy, který to nepochybně prožil.
Moc si tady děláme kaši jakoby z ničeho a dojdeme k omylům. Nejvíce se mýlí ten, kdo předpokládá u druhého, že ten má jeho myšlenky.
Na viděnou až bude čas u klávesnice. Autor je Góvinda, to je prvek spojení.
Nejnevhodnější je , když hledáš, kde je chyba a ona není..
23.09.2008, 23:31:27, 85.207.46.171
324. Eva říká: ochu,
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
A zatím ještě nechápu to: ´...Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´. ´.
Možná, že plagát van Gogha o svázané kuřačce na mne působí. Možná, že mi kuřáci v práci otravují ovzduší. A to nebylo vyřešeno. Je to škoda na zdraví, ani ne tak psychologie. Myslím, že jsem ale na ně nic svého nepromítal. Každému můře vadit otrávený vzduch , hluk atd. To snad není má projekce, ale spíše reakce na nepříznivé podněty. Ty stíny jsou jinde, u nich, a nebo budou stíny u mne na plicích pod rentgenem.
24.09.2008, 00:47:10, 85.207.46.171
328. Lída říká: k 325:
Soucit není promítání, Miro. A právě tak rozumné ne-emocionální chápání neužitečnosti něčeho není projekce.
"Promítání" čili "projekce vlastního Stínu na druhé" je skryté dění v psychice, dynamika, kterou mapuje psychologie. Velmi stručně řečeno projekce vždycky obsahuje jistou míru pocitů odporu, odsuzování, nebo naopak obdivu, které automaticky provázejí naše uvažování. A intenzita našeho odsuzování nebo obdivu je úměrná míře, v níž člověk tu kritizovanou nebo obdivovanou vlastnost má sám a neví o tom. Víc o tom v odborné literatuře. Srozumitelně je psaná např. kniha Rudolfa Starého "Potíže s hlubinnou psychologií". O projekcích pojednává hlavně hlavně kapitola 5: Stín
Je velmi zajímavé dozvídat se o tom, jaké psychické faktory nás bez našeho vědomí ovlivňují a ověřovat si to pak ve vlastním životě.
*
23.09.2008, 23:56:07, 80.188.120.2
327. ochu říká: Evě
V těch příbězích rozdíl není , je úplně jedno co Sul odpověděla,její poznání je v obou příbězích stejné, ale ty chceš vidět rozdíl...žena se smutkem nad strátou dítěte ti nepřipadá dost osvícená
ale když řekne , že je to pro víc bytostí , už to příjde osvícenější , nějaký lepší možná vznešenější cíl
....jenže to je právě nesmysl posuzování...nic takového v těch příbězích není ...ani v jednom
Slzy Sul pro jedno dítě jsou stejné jako slzy pro milion dětí, ona ví , že jsme všichni jedno ...její mysl neposuzuje co je vznešenější ani pro kolik dětí se hodí plakat a pro kolik ne, nesměřuje k nějakému cíli...ona už je cílem...její pláč je cílem nic víc.
Proč Sul říká : pláč je lepší než všechny sútry....protože zenová mistryně není víc než plačící žena. Všichni jsme jedno....zenové mistryně i plačící ženy, mrtvá vnučka i mrtvé miliony dětí....pro ni v tom rozdíl není ....ať by řekla cokoli , nemohla říct nepravdu.
23.09.2008, 23:46:30, 78.102.230.245
326. Miro říká: vzpomínka na talmud
~ ~ ~ ~
PREJDEMENAJINEVLAKNO
EJDEMENAJINEVLAKNOPR
DEMENAJINEVLAKNOPREJ
MENAJINEVLAKNOPREJDE
NAJINEVLAKNOPREJDEME
JINEVLAKNOPREJDEMENA
NEVLAKNOPREJDEMENAJI
VLAKNOPREJDEMENAJINE
AKNOPREJDEMENAJINEVL
NOPREJDEMENAJINEVLAK
23.09.2008, 23:35:53, 85.207.46.171
325. miro říká: Lídě k 311, pejsánkovi k 313
To vlákno se načítá dlouho a proto slučuji dva komentáře. Měli bychom přejít vedle.
Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´.
A co třeba tento příklad: nekouřím. Nemám s tím problém. Je to také škodlivé. Kdybych nakreslil plakát o kouření nebo napsal brožuru, někdo by si myslel, že to proto, že to sám v sobě nemám vyřešené. A co soucit s kuřáky? nemám problém, ale přesto mohu působit. Lékař také léčí to, co sám nemá.
313 pejsánkovi. Napíši ti citát, až se mi bude chtít psát (opisovat) z tibetského lamy, který to nepochybně prožil.
Moc si tady děláme kaši jakoby z ničeho a dojdeme k omylům. Nejvíce se mýlí ten, kdo předpokládá u druhého, že ten má jeho myšlenky.
Na viděnou až bude čas u klávesnice. Autor je Góvinda, to je prvek spojení.
Nejnevhodnější je , když hledáš, kde je chyba a ona není..
23.09.2008, 23:31:27, 85.207.46.171
324. Eva říká: ochu,
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Soucit není promítání, Miro. A právě tak rozumné ne-emocionální chápání neužitečnosti něčeho není projekce.
"Promítání" čili "projekce vlastního Stínu na druhé" je skryté dění v psychice, dynamika, kterou mapuje psychologie. Velmi stručně řečeno projekce vždycky obsahuje jistou míru pocitů odporu, odsuzování, nebo naopak obdivu, které automaticky provázejí naše uvažování. A intenzita našeho odsuzování nebo obdivu je úměrná míře, v níž člověk tu kritizovanou nebo obdivovanou vlastnost má sám a neví o tom. Víc o tom v odborné literatuře. Srozumitelně je psaná např. kniha Rudolfa Starého "Potíže s hlubinnou psychologií". O projekcích pojednává hlavně hlavně kapitola 5: Stín
Je velmi zajímavé dozvídat se o tom, jaké psychické faktory nás bez našeho vědomí ovlivňují a ověřovat si to pak ve vlastním životě.
*
23.09.2008, 23:56:07, 80.188.120.2
327. ochu říká: Evě
V těch příbězích rozdíl není , je úplně jedno co Sul odpověděla,její poznání je v obou příbězích stejné, ale ty chceš vidět rozdíl...žena se smutkem nad strátou dítěte ti nepřipadá dost osvícená
ale když řekne , že je to pro víc bytostí , už to příjde osvícenější , nějaký lepší možná vznešenější cíl
....jenže to je právě nesmysl posuzování...nic takového v těch příbězích není ...ani v jednom
Slzy Sul pro jedno dítě jsou stejné jako slzy pro milion dětí, ona ví , že jsme všichni jedno ...její mysl neposuzuje co je vznešenější ani pro kolik dětí se hodí plakat a pro kolik ne, nesměřuje k nějakému cíli...ona už je cílem...její pláč je cílem nic víc.
Proč Sul říká : pláč je lepší než všechny sútry....protože zenová mistryně není víc než plačící žena. Všichni jsme jedno....zenové mistryně i plačící ženy, mrtvá vnučka i mrtvé miliony dětí....pro ni v tom rozdíl není ....ať by řekla cokoli , nemohla říct nepravdu.
23.09.2008, 23:46:30, 78.102.230.245
326. Miro říká: vzpomínka na talmud
~ ~ ~ ~
PREJDEMENAJINEVLAKNO
EJDEMENAJINEVLAKNOPR
DEMENAJINEVLAKNOPREJ
MENAJINEVLAKNOPREJDE
NAJINEVLAKNOPREJDEME
JINEVLAKNOPREJDEMENA
NEVLAKNOPREJDEMENAJI
VLAKNOPREJDEMENAJINE
AKNOPREJDEMENAJINEVL
NOPREJDEMENAJINEVLAK
23.09.2008, 23:35:53, 85.207.46.171
325. miro říká: Lídě k 311, pejsánkovi k 313
To vlákno se načítá dlouho a proto slučuji dva komentáře. Měli bychom přejít vedle.
Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´.
A co třeba tento příklad: nekouřím. Nemám s tím problém. Je to také škodlivé. Kdybych nakreslil plakát o kouření nebo napsal brožuru, někdo by si myslel, že to proto, že to sám v sobě nemám vyřešené. A co soucit s kuřáky? nemám problém, ale přesto mohu působit. Lékař také léčí to, co sám nemá.
313 pejsánkovi. Napíši ti citát, až se mi bude chtít psát (opisovat) z tibetského lamy, který to nepochybně prožil.
Moc si tady děláme kaši jakoby z ničeho a dojdeme k omylům. Nejvíce se mýlí ten, kdo předpokládá u druhého, že ten má jeho myšlenky.
Na viděnou až bude čas u klávesnice. Autor je Góvinda, to je prvek spojení.
Nejnevhodnější je , když hledáš, kde je chyba a ona není..
23.09.2008, 23:31:27, 85.207.46.171
324. Eva říká: ochu,
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
V těch příbězích rozdíl není , je úplně jedno co Sul odpověděla,její poznání je v obou příbězích stejné, ale ty chceš vidět rozdíl...žena se smutkem nad strátou dítěte ti nepřipadá dost osvícená
ale když řekne , že je to pro víc bytostí , už to příjde osvícenější , nějaký lepší možná vznešenější cíl
....jenže to je právě nesmysl posuzování...nic takového v těch příbězích není ...ani v jednom
Slzy Sul pro jedno dítě jsou stejné jako slzy pro milion dětí, ona ví , že jsme všichni jedno ...její mysl neposuzuje co je vznešenější ani pro kolik dětí se hodí plakat a pro kolik ne, nesměřuje k nějakému cíli...ona už je cílem...její pláč je cílem nic víc.
Proč Sul říká : pláč je lepší než všechny sútry....protože zenová mistryně není víc než plačící žena. Všichni jsme jedno....zenové mistryně i plačící ženy, mrtvá vnučka i mrtvé miliony dětí....pro ni v tom rozdíl není ....ať by řekla cokoli , nemohla říct nepravdu.
23.09.2008, 23:46:30, 78.102.230.245
326. Miro říká: vzpomínka na talmud
~ ~ ~ ~
PREJDEMENAJINEVLAKNO
EJDEMENAJINEVLAKNOPR
DEMENAJINEVLAKNOPREJ
MENAJINEVLAKNOPREJDE
NAJINEVLAKNOPREJDEME
JINEVLAKNOPREJDEMENA
NEVLAKNOPREJDEMENAJI
VLAKNOPREJDEMENAJINE
AKNOPREJDEMENAJINEVL
NOPREJDEMENAJINEVLAK
23.09.2008, 23:35:53, 85.207.46.171
325. miro říká: Lídě k 311, pejsánkovi k 313
To vlákno se načítá dlouho a proto slučuji dva komentáře. Měli bychom přejít vedle.
Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´.
A co třeba tento příklad: nekouřím. Nemám s tím problém. Je to také škodlivé. Kdybych nakreslil plakát o kouření nebo napsal brožuru, někdo by si myslel, že to proto, že to sám v sobě nemám vyřešené. A co soucit s kuřáky? nemám problém, ale přesto mohu působit. Lékař také léčí to, co sám nemá.
313 pejsánkovi. Napíši ti citát, až se mi bude chtít psát (opisovat) z tibetského lamy, který to nepochybně prožil.
Moc si tady děláme kaši jakoby z ničeho a dojdeme k omylům. Nejvíce se mýlí ten, kdo předpokládá u druhého, že ten má jeho myšlenky.
Na viděnou až bude čas u klávesnice. Autor je Góvinda, to je prvek spojení.
Nejnevhodnější je , když hledáš, kde je chyba a ona není..
23.09.2008, 23:31:27, 85.207.46.171
324. Eva říká: ochu,
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
PREJDEMENAJINEVLAKNO
EJDEMENAJINEVLAKNOPR
DEMENAJINEVLAKNOPREJ
MENAJINEVLAKNOPREJDE
NAJINEVLAKNOPREJDEME
JINEVLAKNOPREJDEMENA
NEVLAKNOPREJDEMENAJI
VLAKNOPREJDEMENAJINE
AKNOPREJDEMENAJINEVL
NOPREJDEMENAJINEVLAK
23.09.2008, 23:35:53, 85.207.46.171
325. miro říká: Lídě k 311, pejsánkovi k 313
To vlákno se načítá dlouho a proto slučuji dva komentáře. Měli bychom přejít vedle.
Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´.
A co třeba tento příklad: nekouřím. Nemám s tím problém. Je to také škodlivé. Kdybych nakreslil plakát o kouření nebo napsal brožuru, někdo by si myslel, že to proto, že to sám v sobě nemám vyřešené. A co soucit s kuřáky? nemám problém, ale přesto mohu působit. Lékař také léčí to, co sám nemá.
313 pejsánkovi. Napíši ti citát, až se mi bude chtít psát (opisovat) z tibetského lamy, který to nepochybně prožil.
Moc si tady děláme kaši jakoby z ničeho a dojdeme k omylům. Nejvíce se mýlí ten, kdo předpokládá u druhého, že ten má jeho myšlenky.
Na viděnou až bude čas u klávesnice. Autor je Góvinda, to je prvek spojení.
Nejnevhodnější je , když hledáš, kde je chyba a ona není..
23.09.2008, 23:31:27, 85.207.46.171
324. Eva říká: ochu,
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Lídě k 311 , ´...každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené...´.
A co třeba tento příklad: nekouřím. Nemám s tím problém. Je to také škodlivé. Kdybych nakreslil plakát o kouření nebo napsal brožuru, někdo by si myslel, že to proto, že to sám v sobě nemám vyřešené. A co soucit s kuřáky? nemám problém, ale přesto mohu působit. Lékař také léčí to, co sám nemá.
313 pejsánkovi. Napíši ti citát, až se mi bude chtít psát (opisovat) z tibetského lamy, který to nepochybně prožil.
Moc si tady děláme kaši jakoby z ničeho a dojdeme k omylům. Nejvíce se mýlí ten, kdo předpokládá u druhého, že ten má jeho myšlenky.
Na viděnou až bude čas u klávesnice. Autor je Góvinda, to je prvek spojení.
Nejnevhodnější je , když hledáš, kde je chyba a ona není..
23.09.2008, 23:31:27, 85.207.46.171
324. Eva říká: ochu,
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
dnes už to není pro mne to stejné...
Nevím, jestli se mi podaří to osvětlit.
V "tvém" příběhu říká mistryně: "Není nic smutnějšího než smrt dítěte."
V tomto vyjádření já vnímám ztotožnění ženy se smutkem nad ztrátou vnučky, ztotožnění se s "pohybem"... (smutkem).
V "mém" podání říká žena: "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
Je zde absolutní nepřipoutanost k projevu jako takovému, je zde naopak kladen jediný "důraz", a to důraz na "na ty ostatní".
Ne já, ale Tvá vůle se staň.
23.09.2008, 23:19:12, 193.179.143.250
323. Eva říká: Mirko,
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
díky, tady tě poznávám...
Příznivý stav není nic jiného než to, že je vše právě tak, jak je, přirozený a fungující v tom, co je, ať je jak je :-)
Přirozeně fungující(!).
Nemanipulativní - mě někde někam někým, kdoví kam, ale přirozeně mě vedoucím k přijmutí toho, co je, včetně mé maličkosti jaké nedílné součásti celého toho "děje"... přítomného děje...současnosti...
23.09.2008, 23:10:09, 193.179.143.250
322. ochu říká: K319
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Píšeš...trošku jinak....pro tebe ty příběhy nejsou stejné?
Pro mě ano .
23.09.2008, 23:05:54, 78.102.230.245
321. ochu říká: 314 Selfe
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Smuto je stejně dobrý stav jako každý jiný není lepší ani horší, stavy mají svůj počátek i svůj konec...Proč dáváš přednost rozvinutí nějaké koncepce, místo toho ticha? Psst ...neboj se toho, že si nebudeš rozumět...
23.09.2008, 23:00:03, 78.102.230.245
320. miro říká: 307 o empatii
Ještě jsem nepřečetl vše co je dále , ale položím zde zkušenost, abych to nezapomenul popsat:
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Dostal jsem se do pociťování empatií spíše někdy, ale jedna situace je zajímavá.
Byl jsem v nemocnici přes Vánoce a nemaje co dělat zabrousil jsem na vedlejší pokoje pro děti. Vesele mne přijaly. Ležel tam jeden chlapeček se sádrou, zabandážovaný a ověšený v postýlce tak, že se nemohl zvednout a jít. Napadlo mne, jak čurá, když nemůže na záchod. Neřekl jsem nic
Ale chlapeček stojící vedle sáhl pod jeho postel a beze slova mi ukázal nočník. Bylo mi to jasné. Chlapci okolo něho ho obsloužili kdykoliv to potřeboval, ani nezavolali sestru. Bylo mi trochu mdlo, jako ve zjevení v pohádce. To dítě poznalo moji myšlenku a beze slova mi ji zodpovědělo. Dlouho jsem tam nebyl, protože jsem se potřeboval vedle vyrovnat s tak náhlým projevení, že je možná komunikace beze slov.
Jana jistě s nimi nejen komunikuje, ale utěšuje je. Dává jim příznivý stav, zatímco já jsem zdrhnul, tomu dítěti jsem nic nepřidal, pouze jsem odešel.
23.09.2008, 22:58:32, 85.207.46.171
319. Eva říká: Trošku jinak
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
pro ocha:
"Ze Sul vyrostla velká zenová Mistryně. Nikdy nebyla vysvěcena, ale vdala se a vychovala velkou rodinu. Žila na první pohled obyčejný život, ale v tomto obyčejném životě byla velmi přesná a jasná. Mnoho lidí k ní přicházelo pro radu a učení.
Až byla Sul hodně stará, jedna z jejích vnuček náhle zemřela. Na pohřbu Sul bez ustání plakala. Lidé byli zpočátku zdvořilí, ale po chvíli jim to začalo být trapné. Nakonec se jeden muž odhodlal a Sul oslovil: "Jste velká zenová Mistryně. Vy přece máte vědět, že není život ani smrt, a namísto toho ze sebe děláte blázna a pláčete tady na pohřbu. Jak chcete, aby vám lidé věřili? Proč je pro vás smrt vaší vnučky takový problém?"
Sul přestala okamžitě plakat a podívala se tomu muži do očí. "Mé slzy jsou pro všechny bytosti. Když pláču, má vnučka a všechny pomíjející bytosti slyší tento pláč. V naslouchání pláči vstupují do nirvány. Pláč je lepší než všechny sútry. Rozumíte?"
V hluboké úctě se muž uklonil a řekl: "Děkuji za vaše učení."
Sul se podívala po všech hostech, kteří tiše naslouchali, usmála se a řekla: "Děkuji vám všem, že jste přišli."
23.09.2008, 22:54:36, 193.179.143.250
318. ochu říká: K 311
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Myslíš , že osvícený nikdy nepláče nebo se nikdy nesměje? Pláče když cítí bolest a směje se když cítí radost....to je přirozený běh věcí, tehdy jsou věci takové jaké jsou...to je příjmutí.
Je příběh o zenové mistryni, která plakala na pohřbu svého vnoučete, když se ji lidé ptali - samozřejmě pohoršeni jejím chováním , proč pláče, když je velká mistryně zenu?
řekla: Není nic smutnějšího než smrt dítěte. Otřela si slzy a usmála se.
k 312 Janě
ťuk ťuk ťuk
23.09.2008, 22:41:20, 78.102.230.245
317. Jirka říká: Jak psát básně
trošku citu, trošku vášně
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
to je to, co chtějí básně
... aby bylo dílo skvělé
musíš přidat kousek nebe
a když básni kručí v břiše
musíš do ní vrazit buřta
zamícháš ji
přidáš jíšku
aby byla správně hustá
P:S: trošku mimo mísu, ale snad vám to hejbne koutkem pusy, hihihi
23.09.2008, 22:41:12, 86.49.77.247
316. Jirka říká: Ticho
Selfíku, ten tvůj poslední komentář je krásně poetický :)
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Tož se přidám s troškou do mlýna:
magickou podstatou všeho - je TICHO
v tichu je ukryta všechna síla
a i když budeš hrozně řvát (můžeš řvát třeba jako lev)
zůstane nedotčena
23.09.2008, 22:35:11, 86.49.77.247
315. Eva říká: Předání
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Jelikož si velmi vážím selfa, jako člověka, a vůbec, postavím se znovu na toto místo a zareaguji na jeho slova - k potřebě předání metody, metodiky, jak bylo psáno jím výše.
Není záslužné nasytit hladového, ale naučit ho chytat ryby, nebo tak nějak zní jedno pořekadlo.
K tomu, aby mohla být předána jakási metodika (nemám to slovo ráda), ale tady dobře poslouží, je třeba, aby se ten, kdo by mohl toto předat - postavil na místo přijímajícího.
Jinak to nefunguje. Postavil se v lepším případě vedle něj, nejlépe - místo něj. Což znamená, že jednak dobře zná tato místa, nejlépe zná "všechna" místa (Mistr), ale také to znamená, že jeho vlastní osoba, se všemi háčky,myšlenkami, pocity, stavy, je prohlédnuta jako pouhá iluze jediné stálepřítomné existující neosobní Mysli, takže zde žádný problém k zaujetí patřičného, potřebné místa nevzniká. Je hovořeno právě z toho místa, ze kterého hovořeno má být a zde zvlášť pro Janu, když píšu o hovoření, není to jenom o slovním hlasovém projevu...
"Být s tím" je strašlivě moc a věřte mi, že je to spíše jev vyjímečný.
Ostatně ať si každý zmapuje, jak na tom je ve vztazích, kterých je účasten den co den, jak na tom je v zrcadle vztahů... obvykle je to tak, že sám sebe (kdo to je, že) povyšuji nebo ponižuji, ale málo kdy a málokdo kdo žije to, že je naroveň tomu, čemuž je svědkem, ... přítelem.
Z různých důvodů, ale vždy za tím nežitím skutečnosti, protože o nic jiného se nejedná, je strach.
23.09.2008, 22:29:27, 193.179.143.250
314. selflessness říká: Ochuovi
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Smutno, to je velmi dobrý stav, protože to znamená, že vědomí ještě není otupělé a zároveň není ani na tripu v honění se za blažeností.
Smutno vede vědomí automaticky k jeho kořenům, kde jedině lze nalézt tu pravou (ve smyslu harmonickou s celkem) odpověď na otázku, která stav smutno vyvolala.
Jít ke kořenům vědomí je nutné, protože není jiné cesty jak se vyvléknout ze zvyků mysli "lepit" praskliny v kontinuitě myšlenek - stav smutno činí všechny myšlenky prázdné a mysl jakékoliv prázdno bolí. Ta bolest nemusí být zjevná jako celek, jako střípky může mít pouze vliv na formu vnímání, které tak ještě více prohlubuje existenci stavu smutno.
Je-li smutno, je mysl tak ubolená, že se vyprázdní a JE TICHO - a právě v takovém tichu mysli může nastat ten pravý zázrak připomenutí si vlastní podstaty...
Stav smutno vidím jako příležitost - jen se té příležitosti nebát a nesnažit se ji odehnat falešnými klišé.
;-)
23.09.2008, 22:20:38, 85.160.46.50
313. pejsánek říká: kocourovi Mirovi k v 260
přítomné dění je zasunuto do složek minulosti, když z přítomného dění vydělíš pozorovatele a předmět pozorování. tímhle dělením se zdánlivě roztříští hledí na jednotlivé objekty, které si mysl automaticky připodobní k něčemu dříve z minulosti známému a pojmenuje je- roztřídí do škatulek minulosti. a tím z nich udělá zároveň i třídění na dobré a špatné, čímž se de facto Přítomnost rozdělí do sekvencí nedovolujícím nechat přítomnost projít/proudit a ta je tak stále viděna přes filtr minulých zkušeností. stále vidíš své představy o ní, jen minulost...
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
stejně tomu tak bývá u různých dogmat, smyšlenek, domněnek, které jsou s připoutaností k nim po dlouhá tisíciletí obhajovány, prosazovány a konfrontovány s jinými smyšlenkami, vírami a dogmaty, čímž si dodávají na vlastní realističnosti a posilují zvyk srovnávání a ulpívání na čemkoliv. Dík tomu lze cítit určité potěšení, větší, či menší pohodu a dík tomu ale zároveň vzniká úzkost a strach, abych o ten předmět mysli a s ním spojenými pocity, na nichž jsem ulpěl, nějakým způsobem nepřišel. a protože je to omezené hledí takhle ze dvou stran pojištěné a blokované před prohlédnutím, tak proto si na mozaice povětšinou pýšeme :-D
23.09.2008, 22:12:41, 88.100.202.100
312. Jana říká: Ochu,
teď se zeptám blbě, ale komu je smutno, když je tam prázdno?
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Dobrou noc všem.
23.09.2008, 22:11:14, 193.85.99.66
311. Lída říká: k 310
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Když se zeptáme, proč je člověku smutno, je to nepochybně proto, že některé věci nejsou podle jeho chápání takové, jaké by "měly a mohly být". Což v sobě zahrnuje odmítnutí toho, jaké jsou. Nebo snad ne?
Je třeba ale dívat se pozorně a nezaujatě, proč cítíme, co cítíme. Pak je šance, že se to změní. V nás.
Potřeba člověka radit druhým na základě svých pocitů je ukazatel, který může být užitečný jemu samému - pokud pochopí, že každý promítá na druhé to, co sám v sobě nemá vyřešené.
*
23.09.2008, 22:11:13, 80.188.120.2
310. ochu říká: K 306 Lídě
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
je mi stále smutno a protože to tak cítím tak to i tak napíšu, já si nehraju o přetahování se svých názorů s vašima, ber nebo neber je to tvoje věc, odpověďi jsou jen kličkování , které nám náše neklidná mysl nabízí, nekonečné množství. Tam kde vidím prázdnotu ty vidíš nepřijetí...sama sebe se zeptej proč, jen ty si můžeš odpovědět.
23.09.2008, 22:00:13, 78.102.230.245
309. Lída říká: k metodám a metodikám
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
O vytváření obecně použitelné metodiky, jak naučit malé děti (a nejen ty) zacházet s vlastními destruktivními emocemi, probíhalo týdenní pracovní setkání západních špičkových vědců s Dalajlamou, který je pozval na do svého sídla v Dharamsale. Víc o tom na http://www.maitrea.cz...im-predejit
*
23.09.2008, 21:58:30, 80.188.120.2
308. selflessness říká: Janě, Anně & Co.
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
S tím dítětem je to docela trefný příklad - zkusím to rozepsat.
Pokud si hrajeme a já mu beru jeho vlastní život tím, že ho budu tlačit do jednostranných postojů (vše je v pořádku, ty se netrápíš, podívej, tvé trápení TI JÁ POMOHU ODSTRANIT atd.), dělám to špatně, protože beze mne bude neschopné, netečné, mrtvé. Bude se těšit, až mne zase uvidí, bude si mne spojovat s chvílemi, které nebudou tak stereotypně stejně nezajímavé. Vychovám z něj nesamostatného člověka, někoho, kdo celý život bude vyžadovat pozornost někoho, s kým bude spojovat svou existenci, a protože život se s takovými zase tolik nemazlí, vychovám z něj někoho, kdo bude velmi trpět.
Anebo v té "hře" mu nabídnu spolupráci, která nebude jen jednostranně vázaná na preferenci užívání si pohody, ale bude spíše vedena k tomu, že se mu v praktických příkladech - které zákonitě přicházejí, třeba rozbité koleno docela stačí - pokusím PŘEDAT METODY i METODIKU (vím, zní to hrozně), jak může SAMO své bolesti i trápení překonávat, a dám mu tak do budoucna schopnost jít samo a možná i možnost tuto schopnost předávat dále.
Ty metody a metodiky nemusí být tak příšerně neživé, může to být třeba jen schopnost dokázat se zastavit i ve vypjaté situaci a tím se vymanit z vzniklého emocionálního víru - konkrétně třeba: dítě narazí na někoho ve škole, kdo má k němu trvalý postoj, že si z něj dělá otloukánka. To, že v mé přítomnosti bude v extázi z toho, že se mu věnuji a že má mou plnou pozornost mu otloukánkovský problém nevyřeší, pouze ho v mé přítomnosti zatlačí do pozadí. Mohu se cítit jako výborný psycholog, protože v mé přítomnosti problém "zmizel" - dítě na něj zapomnělo. Avšak ten tlučící na svou potřebu tlouci nezapomněl. Pokud tomu dítěti předám metodu, jak situaci řešit vlastními silami, je jisté, že mou následnou přítomnots NEBUDE vnímat jako POTŘEBU (zapomenout na problém), ale jako VOLBU (problém vyřešilo "samo" a je svobodné).
A v tom vidím zcela kardinální rozdíl.
A to vůbec nehovořím o možnosti, kterou nastínil Miro, že by mi ani nešlo o to, abych tomu dítěti něco - pro něj použitelného i beze mne - předal, ale že bych se s ním stýkal jen proto ABY MNĚ SAMÉMU BYLO DOBŘE...
23.09.2008, 21:22:19, 85.160.46.50
307. Jana říká: Uďo,
vůbec o nic se nesnažím. Nic s ničím nedělám. Pokud se soustředím přesně na to, co se děje, tak je to, jako když se k vodě dostane žíznící. Je tu radost z toho, že se uhasí žízeň. Ta voda nesouznívá se žíznivým v jeho utrpení působeném žízní, ale souznívá s ním v jeho blaženosti z napojení. Žíznící i voda se stávají jedním.
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
To dítě touží po bezpečí, jistotě, pohlazení, lásce a kdyby se ten dospělý, u kterého hledá útočiště, rozplakal s ním, tak by se nejspíš ještě víc vyděsilo.
¨
23.09.2008, 20:42:01, 193.85.99.66
306. Lída říká: :-) ochu,
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
až "nás všechny tady" přestaneš odmítat, třeba ti z nás pak přestane být smutno...
:-)))
*
23.09.2008, 20:41:46, 80.188.120.2
305. ochu říká: je mi z vás tak nějak smutno
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Zajimavé uvahy...jedni odmítáte utrpení, jiní odmítáte radost ....co takhle odmítnout odmítnutí a příjmout oboje
Jedni tvrdíte , že utrpení je prázdné, jiní tvrdíte že radost je prázdá.....jak si uvědomíte , že prázdná jsou vaše tvrzení a příjmete je takové jaké jsou? Jste tak plni svého odmítání , že už ve vás není místečko. Skutečným přijetím prázdnoty se ve vás vytvoří dostatečný prostor pro přijetí čehokoli.
23.09.2008, 20:29:22, 78.102.230.245
304. Uďa říká: Janě
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
293. Jana říká: Evi,bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
-----------------------------------------
"řekl bych":-D že by bylo správné s nimi sdílet to jejich prožívání a nesnažit se jim podsouvat jakékoli jiné prožívání,protže jen to které "právě prožívají" je skutečné bytí jich samých,a soucítění a empatie tohoto skutečného prožívání jaké "je" jim tímto "spoluprožíváním" dodáš té opravdové lásky,řekl bych.
a neznamená to že ty sama budeš brát vážně tu iluzi že jsou nemilované,přece?!!!
pokud si dobře pamatuji,jednou jsem četl výrok osvíceného který říkal: Když se lidé radují,tak se také raduji.
Když pláčou,tak také pláči. :-)
Evi já ti rozumím :-)
23.09.2008, 20:20:58, 78.102.71.29
303. Lída říká: Anně
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Moje opakovaná zkušenost je, že přijaté utrpení se rozpouští. A není podstatné, jestli je to vlastní utrpení, nebo utrpení někoho, kdo za mnou přišel. Klíčem je pokaždé rozpoznat odpor k tomu „nežádoucímu“ (nesejde na tom, jestli u sebe, nebo u druhého) a přijmout samotný odpor i to, co je odmítáno („tohle ne!!!“) jako „taky ONO“ – tvar Absolutna, Boží výtvor. Fakt přijetí působí hojivě sám od sebe.
Pokud vím, je docela dobře možné „očarovat“ druhého intenzitou svého prožívání tak, že ho strhneme s sebou. Nakažlivost emocí a stavů mysli je fakt, ukazuje se to např. při davové sugesci. Silnější „přečaruje“ slabšího a ten začne zpívat jeho písničku. Platí to jak o hněvu, tak o nadšení a horoucích extatických pocitech.
*
23.09.2008, 20:20:51, 80.188.120.2
302. anna říká: Lído,
děkuji za ta slova. Neumím si představit, že je možné trpícího zahalit do své radosti tak, že se jí infikuje a zároveň odmítat jeho utrpení. Prostě nevěřím, že je to prakticky možné. Mám zkušenost, že utrpení se buďto trápí a nebo je přijato a pak se rozpouští. Ale že by bylo násilně přetlučeno radostí, to jsem ještě nezažila. (nepamatuju toho ještě ale zas tolik :) Jestli jste to někdo zažil na vlastní trpící kůži, nebo naopak někomu provedl, napiště prosím svou zkušenost. Opravdu mě to upřímně zajímá.
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
23.09.2008, 20:02:55, 193.165.73.47
301. Jana říká: Míro, Anno,
díky, ozvu se.
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Selfíku, jelikož máš vlastní zkušenosti s péčí o dítě, nabídnu Ti ještě další mentální úvahy:
Je-li to dítě s Tebou v pohodě, je potom ten "stav pohody" svázán s onou "dárcovskou osobou" - tedy Tebou a nebo by se to dítě dostalo samo do pohody nezávisle na tom, kde bys ho ponechal samotné?
Když necháš tyhle představy dárce a obdarovaného stranou a mrkneš se na to z pohledu jediného Já, z pohledu energie bez konatele, tak jak to vidíš teď?
Není to také tak, že když máš to dítě rád, tak takové blbosti vůbec neřešíš?
¨
23.09.2008, 19:54:16, 193.85.99.66
300. Lída říká: k 298 a 299: dárce...
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Jde o motivaci – jako u všeho.
Buď odmítám utrpení jako něco, co neobsahuje extatickou radost z bytí, takže je to podle mě nežádoucí, a zahalím trpícího do své radosti natolik, aby se jí „infikoval“ a přestal to nežádoucí utrpení prožívat. On se s úlevou poddá radosti coby opaku utrpení.
Anebo vnímám utrpení – ať svoje, nebo někoho druhého – jako tvar Energie, která ze sebe vytváří všechno, to „kladné“ i to „záporné“. Je tu klidné vnímání utrpení, empatie, přijetí. Přijetí v neosobnosti znamená zprázdnění tvaru energie, kterým dotyčné utrpení je. Nastane uvolněnost a míruplnost uprostřed utrpení.
*
23.09.2008, 19:53:49, 80.188.120.2
299. anna říká: dárce...
Dárcem opravdové pohody, té, co všichni hledají, tím Dárcem je ale to, co nejde slovy popsat, takže ta osoba, přes kterou to jde, je nástrojem toho velkého, nepopsatelného, myslím... A to, jestli ta druhá osoba, ten příjemce, je už zralá na to, aby si ten stav pak navodila sama, nebo ne a fixne se na "mistra", to už je její věc, myslím :) Nelze obvinit Dárce (ne tu osobu) z magie. Nebo by pak magie byla libovůle neprobuzené osoby, která se snaží darovat něco, co ani sama nemá a tím se obohatit obdivem nic netušícího příjemce, který by tímto byl okrádán. Ale nevím, jestli pravá pohoda jde nasimulovat... Hmm. To je gulášek.
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
23.09.2008, 19:33:24, 193.165.73.47
298. selflessness říká: Anně
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Ten rozdíl lze popsat tak, že vezmeme jako kritérium nezávislost na "dárci stavu pohody". Pokud je výsledkem to, že ti dotčení jsou následně schopni změnit svou náladu i bez pomoci té "dárcovské" osoby, je to ok.
Pokud ale ty dotčené ona "dárcovská" osoba k sobě pomocí "darovaných" prožitků připoutala a oni si ten "stav pohody" tak svazují s onou "dárcovskou osobou" ...
;-)
23.09.2008, 19:19:43, 85.160.46.50
297. Miro říká: 295 Anně nwboj se
Anno, vytrvalost ! Mne tady znají a někteří nadávají a jsem veselý a nic si z toho nedělám. Ale ty mluvíš jemně žensky, máš větší šanci.
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
23.09.2008, 19:15:02, 85.207.46.171
296. Miro říká: 290 Evě
Evi, v něčem je to u Jany jinak. Ona je nepřelstí, ani za nimi nechodí proto, aby se ona cítila dobře. Přeladění mysli je užitečné. Když si nakopnu palec, jako malé dítě mohu ještě dlouho brečet. Ale jako starší se jen zamrzím nebo zasměji.
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Kdyby Jana vešla s nimi do jejich bolesti, bylo by to horší. Měli by žalost více lidí spolu. Takto je ona vyzdvihne k radostnějšímu prožívání, a ne ´na chvíli´.
Vzpomeň si, že františkán nabádal Romea, aby nebyl smutný, že ´i v tom neštěstí máš kus štěstí´, čili aby to dokázal brát z jiného konce.
Víš, o tvém žalu také vím. Ale ani neumím ti ulehčit a tudíž nejdu s tebou dolu do žalu, ani tě neumím vyzdvihnout, tudíž s tebou nejdu ani nahoru. Jsem v neutrální poloze, ale to neznamená, že bych tě nevnímal.
Zkus promluvit se Selfem, zná bezvadně dělat analýzy, možná by jsi s ním nalezla řešení. Ale ne pouze ´po drátě´, to je zdlouhavé. Když jsem ho poslouchal na zahradě u Joshiho, zdál se mi sympatický. Ale jak sedne za PC, kde se nevidíme, spekuluje dopodrobna, protože se nemůžeme doplňovat.
23.09.2008, 19:12:04, 85.207.46.171
295. anna říká: tak nic, pac
sem se asi hodím jako koza do zlatnictví. :-) Mizím. Jano, kdybys byla té (podezřelé) lásky a ozvala se mi, budu moc ráda. anna(zavinac)mraz.net
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
23.09.2008, 19:00:01, 193.165.73.47
294. Eva říká: anna, či anně
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
No mě tedy už ten výraz léčivá láska je moc podezřelý, zvlášť když je poblíž Jana a viděla bych to na magii také.
Uvědomme si, co to vlastně magie je.
Když se něco dělá za nějakým účelem, cíleně (třeba takové chození do meditací za účelem vyjímečných zážitků či snových obrazů), to je dle mě magie jak vyšitá. Když je přítomno chtění osoby (osobní vůle) ve věci "byznysu", jo, to je magie.
Jinak na tomhle vlákně to vzdávám, nemám na to nervy. tak třeba na nějakém jiném, někdy.
pac
23.09.2008, 18:49:14, 193.179.143.250
293. Jana říká: Evi,
bylo by správné aby dál plakaly, aby byly nešťastné, cítily se opuštěné, nemilované, ztracené? Bylo by správné abych s nimi také plakala, byla nešťasná a brala vážně tu iluzi, že jsou nemilované?
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
¨
23.09.2008, 18:32:44, 193.85.99.66
292. anna říká: ...
Dobrý večer, jdu právě kolem a zdravím. Cítím tu boj světla a stínu :) ale na boj musí být dva. Takže tu o boj ve skutečnosti nejde.
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Evi, mohu se zeptat, jak by se dal popsat rozdíl mezi léčivou láskou a magií? To by se asi muselo vidět na konkrétním příkladě, že? Obecně opravdu nevím...
23.09.2008, 18:22:00, 193.165.73.47
291. Jana říká: No, Evi,
"...osobní zaujetí neosobního pozorovatele..."
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
:D
když to, co píšeš, pak po sobě čteš, nenapadá Tě taky jako mě, že to nemá chybu? :-)))
Jinak zdravím Anku. Taky vnímám, že jsme jedna duše.
:-)
23.09.2008, 18:17:03, 193.85.99.66
290. Eva říká: Jane,
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
postopadesátéosmé :-).
To, cos napsala vypovídá přesně o tom, jak s nimi dokážeš pouze být. Napsala jsi to přesně: jsi s nimi jako s osobami (těly, kusy), nejsi s nimi v té bolesti, nejsi tou bolestí! Nejsi s nimi! A to jsem ti to chtěla ulehčit, trošku tě navést a dala to s nimi do uvozovek, aby sis všimla, že to nemusí být jen o tělech.
To, co děláš, je obyčejná magie. Co to je magie by ti mohlo být, díky výroku Osha jasné. Dávala jsi ho sama na JZ.
Zní: Osho říká, že realita je: "Přítel přišel a ty se raduješ" a magie je: "Raduj se a přítel přijde."
Přesně stejnou magii ty pácháš na těch dětech. Unášíš je násilně z jejich právě prožívaného (současného) stavu do stavu, světa jiného (!), tak, aby na chvíli zapomněli, aby se na chvíli ocitli v tebou vytvořeném světě a to všechno jen proto, aby ses ty cítila dobře.
Být s někým je o něčem jiném... být s někým skutečně...
23.09.2008, 18:11:13, 193.179.143.250
289. Eva říká: anku,
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
dyk jsme tu spolu, jako světlo a stín :-))
bez servítek a zdvořilostních frází hrajeme každá za sebe a věřím, i v případě Jany, že tak, jak nejlépe umíme, jak můžeme, tak díky za to, bo nejhorší, co se může přihodit, je nic :-))), akorát mě sejří, jak se to tu dlouho načítá, no asi mě to brzy přestane bavit.
Zdravím neosobního, nezaujatého pozorovatele, u kterého došlo k osobnímu zaujetí tím, že jsem zde neosobně psala o osobním pozorování, prožívání a tak, což dle něj bylo narušení osobního soukromí, čímž se onen nezaujatý pozorovatel šprajcnul, nasejřil, zkrátka došlo u něj k osobnímu za(u)jetí:-)
23.09.2008, 18:01:37, 193.179.143.250
288. Jana říká: Evi,
jsem s nimi i v bolesti. Přicházím k nim, když pláčou. Je to moje práce s nimi být.
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
A je to krásné, když přestávají plakat a usmívají se.
¨
23.09.2008, 17:59:28, 193.85.99.66
287. anku říká: Janě a Evě
holky tož si dejte spicha ,
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
:-)
23.09.2008, 17:47:01, 213.220.219.131
286. Eva říká: Janě,
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
dokázala bys být "s ním" i v bolesti, pláči?
23.09.2008, 17:41:23, 193.179.143.250
285. Jana říká: Evi,
Všimla sis, že Ti lidé na konci filmu byli pořád stejně "postižení" jako na začátku filmu? Jen už nebyli v těch svých útrapách uvězněni. A tak se nakonec taky chechtali.
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Ty útrapy ve skutečnosti způsobuje jen to, že se člověk ztotožňuje se svým tělem a myslí. Ochrnutý člověk může být klidně šťastnější než Miss World, pokud ví kým je.
Vždycky jsem znovu překvapená, jak většinou lehce dokáže vnímat postižené dítě, že někdo vnímá jeho podstatu a jak díky tomu dokáže být snadno šťastné.
Ale když před ním utečeš s tím, že se na to jeho utrpení nemůžeš dívat, tak tohle nepoznáš.
Jen když mu dovolíš, aby Tě vtáhlo do sebe, když zažíváš, že jsi tímtéž, pak Tvůj i jeho smích je stejný.
¨
23.09.2008, 17:25:49, 193.85.99.66
284. Eva říká: Janě,
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
viděla jsem ten film a moc se mi líbil. Ne tak mému manželovi, který, když byla příležitost ten film vidět znovu, toto odmítl, páč se mu nelíbil :-) Říkal, že by toho "instruktora" zabil! Ten film mu vyloženě dělal špatně.
Já s tím člověkem, který procházel terapií, aniž věděl, že to terapie je jak je mým zvykem - prožívala celou cestu, tedy i k onomu happy závěru, kdy bylo odmaskováno.
Ale nemohu říct, že bych se celý film smála a řehtala, to určitě ne. Na konci ano.
Doufám, že jsi s přítelkyní vyjímka, co se směje útrapám bližního.
Jestli ti to nedochází, pro toho, kdo to prožívá jako skutečnost, opravdově a bezprostředně (vůbec nic neví o tom, že je to jenom hra, že je to zkouška) moc do smíchu není. Je to zase o empatii a citu... Stejná skutečnost, jako že si myslíš, že už jsi došla, že vše je blaženost, která je prázdnotou.
Ano, pro nás diváky je výhoda v tom, že přeci jen v křesle nejsme tolik tím dějem pohlceni, máme možnost, výhodu neosobního pozorování. V tom případě se buď můžeme útrapám smát, nebo se lhostejně dívat. Já jedno ani druhé neumím.
23.09.2008, 16:37:42, 193.179.143.250
283. Eva říká: anku,
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Beru všechno vážně, ano, dokonce dost často i vášnivě, bezprostředně, prostě jsem taková a něco mi říká, že to není špatně (stejně s tím nic já, Eva nenadělám), je to nátourou, založením.
Ale špatně je, když se tím nechám pohltit až tak, že se v tom ztratím, když se v tom utopím, když se ztotožním s tou osobou, která něco!
Ztratit se až tak, že je zde bolest (třeba, či jiný aspekt) samotná předpokládá, či přímo vyžaduje onen zápal, onu vášeň! To je o opravdovosti toho, co jeden žije! Utopit se v té bolesti až tak, že osoba zmizí, to je ono! Nechat to přijít, nechat se tím prostoupit, nechat se tím pohltit, vzdát se!
Sakra, kdo to dokáže, kdo z vás, kteří tady stále omíláte páté přes deváte všechny ty duchovní žvásty a poučky o bepodmínečné lásce a podobně!
Dyť ona to není nic jiného než absolutní kapitulace!
Ani tobě anku ty rady nevěřím... rady o tom nebrat nic vážně, nebrat sebe vážně. Já to musím brát vážně, doprkýnka, páč už nic jiného mi nezbývá!
Podívej se na Janu, která couvá ze všeho tím, že nic nebere vážně, že je jí všechno jedno, že má v hlavě vygumováno, jen aby si podržela svůj extatický stav blaženosti. Píše slohová cvičení o tom, kterak ta zažívaná (!) blaženost je vlastně ta prázdnota, vše je bůh, vše je já, vše je láska, všechno je vším, dyť je to na zblití! Jen proto, že se - že to nebere vážně. nebere vážně svou pravou tvář, která zkroucená trpí za nasazenou maskou. Navenek je ta její hra jedna velká křeč. Lpí na svém extatickém vztahu, lpí na (své) osobě, individualitě, lpí na své potřebě prožívání.
Dostala jsem mailem jedno psaní v podobném duchu, že všechno moc prožívám, a že je dobré být pouhým pozorovatelem. Ona ta osoba se tedy cítí být především pozorovatelem a dokonce si myslí, že už došla. Už našla a tak se tím baví, užívá si života a baví se tím, že může druhým, co ještě nedošli, bourat jejich iluzorní svět. Ne, není to Jana, i když to tak vypadá...
K tomuto, pokud něco neprožiju na vlastní kůži, nezažiju, neokusím, neovoním tak, že by to bylo "MOJE" a teprve potom je to odloženo jako probraná látka, je to s vděkem odloženo jako součást nutné minulosti, součást cesty (vším, čím jsem byl, byl jsem rád, díky Miro), pozorování různých obrázků, barviček může sice být zábavné, ale to je tak všechno. Je to opět a zase jen únik před sebou sama, před tím, co by bylo záhadno řešit, co se možná i samo nabízí k řešení, ale snadnější je koukání na ty obrázky tam někde. Kdo je dostatečně ofrklý, pyšný, může si na tomto koukání i postavit svou osobnost. Nu je to jeho věc. Ale dřív nebo později bude konfrontován sám se sebou, to je natolik jisté, jako že zítra vyjde slunko.
Dívat se, nezaujatě sledovat všechny jevy světa, zažívat je jako prázdné - můžeme jedině jako uvědomnělá sounáležitost toho, co je, tedy i sebe! A tomu se říká, že je jeden osvícený, nebo že došel. A ne že jako osoba budu rád koukat na obrázky, cíleně kvůli tomu meditovat, budu jako osoba neustále prožívat tu blaženost nebo bolest a přitom si budu říkat, že vlastně jsem došel, že je všechno v pořádku.
Není, nemůže být a nikdy nebude. Pokud osoba bude mít navrch.
23.09.2008, 16:25:28, 193.179.143.250
282. Jana říká: Evi,
čtu tu, co tu píšeš, a napadá mě jediná věc, že jsi nádherná. Nádherná, když se kurňa snažíš o řešení.
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Viděla jsi film Kurz negativního myšlení?
Vůbec se nedívám na televizi a přítelkyně mě vytáhla do kina. A my se řezaly smíchy, v začátku se lidi po nás otáčeli, že to je jako nevkusné se takovýmhle věcem smát a nakonec se smáli taky.
Tam je nádherným způsobem ukázáno, že ve skutečnosti jde o prd.
Dneska jsem byla u patnáctileté dívky, která vypadla před týdnem ze třetího patra z okna. Je komplet celá zasádrovaná a nemůže se pohnout. Hele a ona se smála a oči jí zářily štěstím. Říkala: "Ještě že to třetí patro nebylo tak vysoko."
:-)
23.09.2008, 16:15:05, 193.85.99.66
281. anku říká: Evě
právě proto že to bereš vážně , lpíš na tom,
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
protože ve skutečnosti je všecko opravdu prázdné, pokud v tom nejsi 'ty'
23.09.2008, 15:08:56, 213.220.219.131
280. miro říká: 275 a 274 anku
Střídání vjemů o sobě mi připomíná krásný výrok někoho z literatury, asi to byl Maxim Gorkij : ´vším, čím jsem byl, jsem byl rád´.
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
23.09.2008, 14:57:38, 85.207.46.171
279. Eva říká: Špatně je,
když je říkáno, že není přeci nic k řešení, že je všechno dobře tak, jak je (když já cítím, že není!), že vše je bůh, láska, jednota (když já se cítím špatně, cítím se jako oddělená), všechno mi vadí, všechno mě sejří, cítím tlak a pnutí, špatně je, když mi někdo říká, ať se neberu moc vážně, nebo to nemám brát moc vážně, když já kurňa to beru vážně a td. atd.
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
:-)
23.09.2008, 14:57:23, 217.196.211.16
278. Eva říká: Ke kvokání
takže ještě k tomu kvokání.
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Není špatné to kvokání jako takové, spíše naopak, je dobře, že tady je, ale důležité je právě to, že se něco řeší, důležité je to řešíní samotné, to že se pomocí tohoto kvokání děje...že se něco vyjevuje, že se něco řeší...
23.09.2008, 14:52:13, 217.196.211.16
277. Eva říká: Anku,
máš pocit, že to bylo vzato osobně? Ne, to by bylo reagováno jinak a celkem mě překvapuješ, že to v tomto případě předpokládáš.
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Na taková jasná nebo jak bych to napsala - přímá reagování, "útoky" na osobu se neháčkuju, sklouzne to jako by to nebylo, ale chytám se (jako osoba) na skrytou manipulaci, např. kvokání Jany mě dostá, i když vím, že píše fanatické bláboly, pomocí kterých se může stále dokola a nepřetržitě (i vnoci,jak píše) prožívat jako blažená osoba.
Normálně se fanatikům a jinak choromyslným vyhýbám, v tomto případě, v mém případě, asi stojí za zkoumání, proč zrovna tady je mnou takto reagováno. I jsem si to už pojmenovala - je to ta neustálá potřeba "zaměstnání", odrazů, prožívání - jako osoba, ale jaxi no.... prostě to tak je.
Jana je mým stínem.
23.09.2008, 14:46:33, 217.196.211.16
276. Jana říká: Atakdále,
hezky jsi to napsala. Přesně tak. Je to marnost mi něco vysvětlovat, protože není v mých silách a ani možnostech pochopit, co bych podle Tvých představ měla na své existenci změnit, aby to mohlo být lepší. Ta existence je sama naprosto dokonalá, i když je pořád stejná a nic se ve skutečnosti neděje. Právě, když se neděje ani ta hra, když třeba v noci tělo spí, tak je ten vjem nejsilnější. To neprojevené je dokonalé a to projevované tou variabilitou všech možností také nemá chybu. Lepší život bych si ani náhodou neuměla vymyslet.
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Tuhle jsem poslouchala přednášku E.Tomáše a na konci jaksi jen tiše dodal něco v tom smyslu, že když sami sebe naleznete, tak se i vaše materiální podmínky zlepší. Ty výukové životní lekce, které se nám zdály často tak nepříjemné, ze života zcela zmizí, prostě jen proto, že už je nepotřebujeme.
Atakdále, použila jsi zajímavý pojem "láskyplné EGO". V té hře na ztracení se v dualitě nemůže nic lepšího člověka potkat, než když se jeho EGO stane láskyplným.
Řekla bych, že to je ta chvíle chvil, pro kterou vše zrálo. Protože neexistuje nádhernější okamžik, než když se to EGO, díky své láskyplnosti, odevzdává existenci. Ono nemůže udělat nic jiného, než se odevzdat, tohle je vlastnost láskyplnosti. Celá ta hra na oddělenost tu je kvůli tomuhle okamžiku sebenalezení.
Jakmile ego není, neexistuje ani žádné ohrožení. Je to to nejbezpečnější, co se může stát.
Je tu pak štěstí pravého Já, o kterém mluvil Maharadž, jenže někeří by raději díky svým představám o Prázdnu byly nejraději něčím ve stylu mrtvoly a očekávají, že ani nikdo nemůže na své duchovní cestě najít nic jiného, než nosobní stupor.
Ale i tohle je v pořádku, je to součástí té hry. Všichni nemůžou být blažení blázni, musí tu být i nějací rozumní trpící, kteří vědí, co je špatně.
¨
23.09.2008, 14:40:24, 193.85.99.66
275. anku říká: Evě
no jestli sis to vzala osobně , tak soráč,
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
ale nic 'osobního' v tom není.
vždyť ses tu předvedla jak prase (fotka).
...aha ty jsi zapomněla , že jím seš?
tak to je přeci jednoduché, pochop , že nejsi slepice , ale že jsi kráva, a je to.
:-))
23.09.2008, 14:26:02, 213.220.219.131
274. Eva říká: anku,
jak je libo, to už jsem byla pro jednoho i kráva, teď je velkým spolusprávcem jedněch nejmenovaných diskuzních stránek s duchovní tématikou a dohlíží na regulérnost, mravnost a ne OT příspěvky, škatulkuje, třídí a ohání se potřebou systému (pořádek musí být), potřebou přehlednosti, návaznosti a také píše o trpělivosti, která mu prý leží jako pes u nohou, jen si "ho" všimnout, takové mravokárce mám nejraději.
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Svět je různý...
23.09.2008, 14:15:20, 217.196.211.16
273. anku říká: Evě
Evo já myslel že jsi prase, a místo toho kvokáš jak slepice,
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
:-))
23.09.2008, 14:04:02, 213.220.219.131
272. Eva říká: k 270, 271
Kvok :-), a co já s tím???
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
23.09.2008, 13:43:50, 217.196.211.16
271. selflessness říká: Lídě
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
;-D
23.09.2008, 13:08:51, 194.228.122.10
270. Lída říká: :-)
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
"...to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího..."
Přesně. Akorát by se dalo upřesnit "Podstatou této variability "kvokání" je spontánní žití jednoho a téhož, co se pokoušejí vyjadřovat různými slovy...
*
23.09.2008, 12:52:09, 80.188.120.2
269. selflessness říká: Evě
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Ono to "kvokání" ve stejné tónině není samo o sobě špatné - podívám-li se na na Ramanu, Nisargadattu, Raméše i jiné, ti také "kvokají" stále o "tomtéž". Jejich výsadou je však fakt, že "nekvokají" stále stejně, že to své "kvokání" neustále interaktivně přizpůsobují schopnostem toho, komu je určeno a těm, kdož jim naslouchají. Takže jedno a stále "totéž" téma přinášejí pokaždé jinak, nově, živě a tak i zase pro "někoho" dalšího...
Podstatou této variability "kvokání" je však komplexní znalost "tématu" a tedy i schopnost flexibility jeho popisu a schopnost aplikovat onu podstatu tématu na různé situace i na různé úrovně schopnosti příjmu posluchačů. Kdyby neustále opakovali stále to jedno jediné klišé, pravděpodobně by dopadli jako mnoho jiných, kteří ač něco třeba i skutečně "prožili", neuměli to v praxi použít a tedy i se svým "prožitkem" zapadli do zcela "nezajímavého" prachu historie... (I když - na druhou stranu - jsou i tací, kteří svými schopnostmi dobu předběhli a ve své době ani "technicky" nebyli schopni něco předat - jejich odkaz ale máme dnes, po nutném výronu jisté "módnosti", ve veliké úctě - například právě třeba Krišnamurti anebo ještě více Mistr Eckhart z Hochheimu).
23.09.2008, 11:55:05, 194.228.122.10
268. zulu říká: koukám že
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
číst Trungpu opravdu není jen tak :-DDD
to mne těší že ty vjemy, dojmy a pocity včetně znechucení ze sebe sama nejsou nijak ojedinělé, včetně toho ubezpečení že tak je to dobře ...
ono se k tomu málo kdo přímo přizná
taková dřeňová upřímnost se moc nenosí
23.09.2008, 11:25:41, 194.228.18.138
267. Eva říká: zulu,
jako bych to od někoho už slyšela :-)
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
A není to tak náhodou jen útěk od "problému"? Nebrat se tak vážně?
23.09.2008, 11:23:14, 217.196.211.16
266. zulu říká: co takhle
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
nebrat se tak vážně ? :-)))
to je úlevné už samo o sobě :-DDDD
23.09.2008, 11:19:41, 194.228.18.138
265. Eva říká: Za sebe
nevím, jsem-li ráda za Janiné neustálé kvokání ve stejné tónině a tak i za všechny další kvokání jako reakce na reakce, nebo ne. Ono vlastně ráda, neráda, je to tak, jak to je, takže co s tím. Mohu si všimnout, všímat akorát svých pocitů, které jsou pro mne zřetelné.
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Na jednu stranu jsem za "Janu" i ráda, páč si nedovedu představit, resp. se bojím připustit, že by toho nebylo (nejhorší, co se může přihodit - je nic). Mysl se tak má pořád čím zaobírat, mám stále co sledovat a mám tak možnost "se" i stále sebeprožívat. Potřeba stálého sebeprožívání je tak stále zajišťována. Dokonce mohu říct, že se i bojím toho, že by se "Jana" mohla úplně, nadobro odmlčet (Trungpa o tom píše jako o strachu ze zmizení stínu). Je to podivné, ale je to tak. Nebyla by zde kvokající "Jana", nebylo by zde tolik dalších kvokajících odezev, nebylo by kvokání, strašné! :-) Ono by se ale zase cosi našlo, asi... čím by se nenasytná mysl, její potřeba chroustání - sytila. Ta touha, potřeba NĚČEHO (jedno čeho), ale hlavně něčeho, je fakt šílená :-) Nejde před ní, před tím utéct. Já coby osoba, individualita nemohu, nemohu s tím nic dělat. Vyzkoušeno. Dost bolestně, ale díky za to.
Viz mé odchody a návraty...
Self a jiní (všimla jsem si, že zde už má i svého tiskového mluvčího) píší o tom, že takto, když reagují, vysvětlují, napravují, tak že třeba alespoň jeden bude ušetřen pobyt v psychiatrické léčebně následkem Janiného fanatického kvokání, jeho následováním...
Já mohu psát akorát za sebe, o sobě, o svých pocitech, nutkáních, o tom, co ve mně toto kvokání vyvolává, jak mě živí, jak se bojím toho, že někdy úplně skončí (a tady už nejde jen o Jau, že áno), byť to vypadá ve srovnání s jejich záslužným napravováním jako reakce sebestředného egoisty. Ano, cítím se v posledních dnech, co dnech, měsících jako ten nejnusnější egoista pod sluncem, ale zároveň věřím, ne - vím, že je to tak pro něco dobře...
Tak kvokejte, abych se mohla čím zaobírat a čím "žít".
Vaše Eva
:-)
A
23.09.2008, 10:12:22, 217.196.211.16
264. selflessness říká: etc... ;-)
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Jistě máš pravdu. Má to ale ten háček, že by se dělo to, co se děje v sociální politice (ale i jinde, dá se říci, že skoro "všude"...): Pravdu pro mnoho lidí má ten, koho je nejvíce slyšet!
A to je přímá cesta - jak by asi napsal kdejaký vykladač písma BVible - "do pekla".
Janě to nevysvětlíš, to máš pravdu. Je zde ale šance, že z těch miliónů, co jsou jejím virtuálním světem osobního prožívání "nepozemské" Lásky a Blaženosti zcela omámeni, alespoň jeden neskončí v patřičném ústavu s těžkými pohmožděninami bázické struktury kognitivního aparátu...
A za to to "tomu" asi stojí, když "mne" "to" furt strká do pozice idiota, který stále reaguje i ve zcela bezvýchodných situacích. Jo, jo. Sabidži karma, to je hrozná věc! ;-)
(...)
23.09.2008, 09:18:04, 194.228.122.10
263. Atakdále říká: Marnost, nic než marnost
Janě nemá cenu nic říkat, čím víc jí to vysvětlujete, tím víc se utvrzuje ve svém láskyplném EGU a blahosklonně vám cituje naučené fráze. Nechte toho, vždyť ona nechápe, o čem mluvíte.
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
23.09.2008, 07:15:11, 82.117.130.3, 10.8.51.41
262. Jana říká: K 258, 259,
Selfíku, ten počítač jedoucí naplno máš šanci vnímat jen ve své hlavě. Kldybys ho na chvíli vypnul, tak bys poznal, že to, co jsi, není tím počítačem v hlavě vůbec nijak ohrožované. To, co jsi, je blažené. A kdybys to blažené v sobě poznal, tak bys byl taky líný to něčím přehlušovat a bezstarostně by sis to užíval a nedělal by sis vůbec hlavu s tím, jestli ten počítač mysli u někoho jede naplno, nebo ne, protože bys věděl, že to je jen neškodná pomíjivá hra, která to, co je skutečné, věčné, neměnné, nijak neohrožuje. A měl bys toho dotyčného jen tak bezstarostně rád, ať už dělá cokoliv a když by si toho ten dotyčný všimnul, tak by se třeba na ten svůj počítač v hlavě taky vykašlal a užíval by si to s Tebou, že je, že jsi, že je to, co je.
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
A pro Polinku:
Pokud Tvé srdce tančí láskou, tak proč si o té lásce promítat dojáky v hlavě? Proč si vytvářet oředstavy, že by mělo být něco jinak, než je, že by druhý, kterému absolutně nic nechybí, měl mít potřebu něco s něčím dělat? Něčeho dosahovat?
Hele, je to od vás moc milé, že si snažíte se mnou dělat hlavu, cením si toho a na oplátku, když vás v téhle chvíli vnímám, tak si uvědomuju, že mám radost, že jste a že mě baví tu s vámi po ránu takhle blbnout.
Manžel mi teď řekl: "Ty se směješ? Je to bžunda?" Čekají mě další radosti, zacvičit si tibeťany a vypít si čaj, procházka přírodou do práce, dětičky...
Tak se mějte fajn. Přeji všem krásný den.
¨
23.09.2008, 06:16:38, 193.85.99.66
261. miro říká: kočka k 260 pro pejsánka
Tak jsem si ovšřil, že zase systém něco pohltil. ta číča byla číslice osm plus tilda ~. Ale osmička vypadla, takže se kočka nevidí, jen ten ocásek. Zkusím znovu, ale nevím, jak to bude vidět. Tedy osm+tilda zde : 8~,
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Tilda se získá pomocí Levý Alt plus číslo 126.
Zkusím ještě dva ocásky = dvě tildy : ~~
pá a haff
23.09.2008, 00:02:51, 85.207.46.171
260. miro říká: 237 pejsánkovi
´....přítomné dění je jen jaksi absorbováno do složek minulých jako další získaná zkušenost rozvíjející minulost? Miro, jsi o tom přesvědčen a jestli tančit nemůžeš,....´.
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Pejsíčku, přítomné dění je odděleno od složek minulých. Ale o tanci bychom se museli bavit, spíše kloužu rovnoměrným letem.
Posílám ti také něco: \/\~\\/. to je číča v trávě
22.09.2008, 23:45:41, 85.207.46.171
259. Kdosikolemjdoucí říká: Selfi
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Ona tam, uvnitř své hlavy, má jen jakési filmové plátno a na něm jí "cosi" promítá velkými písmeny tato slova:
LÁSKA
BLAŽENOST
NIRVÁNA
To je vše. Víc se na to plátno v hlavě už ani nevejde.
A ty jí podezíráš, že jí tam něco šrotuje? Kdepak, vůbec nic se tam neděje. Jinak by to už dávno bylo znát, byl by učiněn nějaký pokrok, něco by se snad už naučila ze zdejších diskuzí.... :-D
22.09.2008, 23:15:31, 90.177.71.134
258. selflessness říká: Janě
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Ano, říkáš to. Ale to je právě jen ta maska, kterou mateš lidi okolo sebe - uvnitř hlavy ti totiž ten počítač mysli jede naplno.
22.09.2008, 23:02:03, 85.160.46.45
257. pejsánek říká: Miro,
koukám, že ti zacukalo v prstu u nohou. jestli ne zajatec zkušeností, tak rozhodně ani zajatec svých představ.
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
třeba Jarek u nich občas houpe nohou a hlavou...
http://www.youtube.com...TS4jeNbN4I
22.09.2008, 21:57:50, 88.100.202.100
256. Jana říká:
"Konečně jeden, který ničemu nerozumí"
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Jestli smím, tak taky patřím k těmhle, kteří ničemu nerozumí.
Je to skvělé nemuset ničemu rozumět. Zvlášť, když to není třeba.
:D
22.09.2008, 20:42:41, 193.85.99.66
255. selflessness říká: Moudrost jako ze života
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
"Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!"
STANISLAV JERZY LEC
22.09.2008, 20:37:19, 85.160.46.45
254. selflessness říká: Mirovi, k 250
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Miro, dokud bude advaita pro tebe "umění", věnuj se raději něčemu jinému.
22.09.2008, 20:22:18, 85.160.46.45
253. selflessness říká: Ochuovi
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Jo. Konečně jeden, který ničemu nerozumí a proto má pravdivá zdůvodnění...
;-)
22.09.2008, 20:18:59, 85.160.46.45
252. miro říká: oprava, ovšem že je to k 237
///q/// je myška v trávě,
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
//o/o///o je rosa v trávě
22.09.2008, 20:14:07, 85.207.46.171
251. miro říká: 137 a 138
Pejsku, kdybys zažil socialismus, bral bys to tak, že etapa skončila. Odolnost proti zmatkům může vyrůst všude, i na poušti. Kdybys se přesvědčil, že pouštní hadi jsou jedovatí, vyhýbal by ses jim i nadále. Nebyl bys ale zajatec zkušenosti. Jen nedbalý člověk by se dal pokousat, protože by se zbavil vzpomínek na zkušenost.
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
22.09.2008, 20:10:14, 85.207.46.171
250. miro říká: Janě k 247
Máš recht, pánové by měli být vychovaní v jemnosti. Advaita je přece jemné umění.
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Někdy nevědí co ve světě roupama dělat a organizují soutěže, a války
22.09.2008, 20:04:38, 85.207.46.171
249. ochu říká: K 192. Selfovi
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
Konečně dobrá otázka....Proč jsi je ušmudlal?....
- Ušmudlal jsem je pro Tebe! - Jak jinak bys našel dobrou otázku, místo hloupých odpovědí.
22.09.2008, 20:04:05, 78.102.230.245
248. anku říká: Koanovi
tak zejtra?
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131
ve středu mám odpo. nebudu moct.
u anděla jako metra?
nejsem z prahy, proto se tak blbě ptám,
nebo chci zakrýt svou blbost?
co myslíš?
:-))
22.09.2008, 18:54:44, 213.220.219.131